Schopnost řešit problémy
V několika prvních krocích se žáci učí popsat nějaký svůj jednoduchý problém a poznat, že potřebují pomoc s jeho řešením. Když už umějí problémy identifikovat, začínají se učit, jaké strategie jim pomohou jednoduché problémy vyřešit.
V dalších krocích si osvojují schopnost rozpoznat složitější problémy, rozdělit si je na menší části a poté navrhnout různá možná řešení.
Od kroku 11 se žáci zaměřují na komplexnější procesy, které umožňují řešit složité problémy. Nakonec si osvojí také dovednost různé způsoby řešení problémů hodnotit.
Při zvládnutém kroku 1 žáci dokážou rozpoznat, že k vyřešení nějakého problému potřebují pomoc dospělého, umí vyhledat vhodnou dospělou osobu a o pomoc si říct.
Dílčí cíle kroku
Poznat, že potřebují pomoc.
• Uvědomit si, koho mají poprosit o pomoc.
• Vysvětlit mu, co potřebují.
Výuka kroku
V tomto kroku se žáci mají především naučit poznat, že mají nějaký problém, a uvědomit si, jak jim s jeho řešením může pomoct dospělý.
Problém, se kterým se na této úrovni můžeme setkat, je buď to, že žáci žádají dospělé o pomoc se vším, co chtějí či potřebují, nebo naopak, že o pomoc nežádají vůbec.
Při výuce tohoto kroku postupujte následovně:
• Vysvětlete žákům: „Velice často se stává, že je pro nás něco moc náročné a potřebujeme s tím pomoct.“
• Uveďte jim příklady toho, kdy mohou potřebovat poprosit o pomoc dospělého, a zeptejte se jich: „Kdybyste byli poprvé někde, kde to neznáte, a nevěděli jste,
jak se někam dostat, určitě byste měli poprosit o pomoc někoho dospělého.
• Napadá vás ještě nějaká situace, kdy by to bylo potřeba?“
• Uveďte žákům příklad toho, kdy většinou není potřeba žádat o pomoc dospělého: „Když vám něco spadne na zem, co uděláte namísto toho, abyste někoho prosili o pomoc?“
• Přečtěte nebo ukažte žákům na obrázku další příklady různých situací a zeptejte se jich, jestli je v nich potřeba žádat o pomoc dospělého.
• Vysvětlete žákům, že když potřebují pomoc, musí o ni poprosit správného dospělého. Všichni společně sestavte seznam dospělých, které můžeme poprosit o pomoc: např. rodiče, vychovatelé, učitelé Dále se jich zeptejte: „Kdybyste měli problém s nějakým matematickým příkladem, proč by bylo nejlepší poprosit o pomoc učitele matematiky?“ Znovu se podívejte na příklady problémů, které jste si ukazovali, a zeptejte se žáků, kdo by jim s nimi mohl nejlépe pomoct a proč.
• S nějakým dalším dospělým názorně předveďte žákům nějaký jednoduchý problém. Např. potřebujete najít v knihovničce nějakou konkrétní knížku, ale nevíte, kde přesně je. Abyste žákům ukázali, jak to vypadá, když není jasné, co chcete, požádejte druhého o pomoc, ale neříkejte, co přesně potřebujete: ukazujte na knihovnu, opakujte: „Pomůžete mi, prosím?“, ale nic dalšího neříkejte. Nakonec prozraďte, co jste měli za problém, a zeptejte se žáků: „Jak jsem mohl požádat o pomoc jasněji? Co jsem měl říct?“
Procvičování
1. Ukažte žákům příklad nějakého jednoduchého problému (můžete jej předvést nebo ukázat na obrázku). Jednoho z žáků vyzvěte, aby vysvětlil, o jaký problém se jedná a jestli je potřeba prosit o pomoc dospělého. To samé zopakujte s dalším problémem, tentokrát se ptejte na odpověď žáků ve dvojicích. Zeptejte se: „Co byste udělali? Koho byste mohli poprosit o pomoc?“
2. Posaďte se s žáky do velkého kruhu a jednoho z nich vyzvěte, aby si vzpomněl na nějaký problém, který nedávno musel řešit. Např.: „Zapomněl jsem si doma oblečení na tělocvik.“ Požádejte žáky, aby ve dvojicích přemýšleli, koho by v takové situaci poprosili o pomoc. Různé nápady pak zaznamenejte na tabuli a žáky za ně pochvalte. Vyberte některý z nich (např. „poprosit někoho dospělého, aby zatelefonoval domů“) a vysvětlete, proč jste si ho vybrali.
3. Žáci mají za úkol ve dvojicích předvádět „učitele“ a „žáka“. „Žák“ si vymyslí nějaký problém (nebo mu můžete nějaký zadat), názorně ho předvede a „učitele“ poprosí o pomoc. „Učitel“ má za úkol pomocí otázek zjišťovat, jak může „žákovi“ pomoct: „Jak ti můžu pomoct? Co bys potřeboval? Co už jsi zkusil udělat?“ Pak si žáci role vymění a zopakují to samé s nějakým novým problémem.
Posilování dovednosti
Následující strategie zapojte do běžné výuky, aby žáci mohli nové schopnosti využít v praxi.
1. Při výuce a v dalších každodenních situacích žáky upozorňujte na to, když nastane nějaký problém, který si žádá řešení, a učte se problémy rozpoznávat.
2. Sedněte si do kruhu a vyzvěte žáky, aby vyjmenovali nějaké dospělé, které mohou poprosit o pomoc, a aby se zamysleli, s jakými problémy jim každý z nich může pomoct.
3. Chvalte žáky, když požádají někoho dospělého o pomoc s problémem, který sami nezvládnou vyřešit, a jasně mu vysvětlí, co potřebují: „Kuba mě poprosil o pomoc, když potřeboval ve výtvarné výchově rozstřihnout plastovou láhev, protože jeho nůžkami to nešlo. Přesně mi vysvětlil, co potřebuje a proč s tím potřebuje pomoct. Výborně, Kubo!“
Hodnocení
Následujícími způsoby zjistěte, jestli žáci kroku porozuměli a jsou si v něm dostatečně jistí.
• Zeptejte se kolegů, kteří s vašimi žáky pracují, jak žáci řeší problémy v jejich hodinách.
• Při debatě v kruhu zhodnoťte, jestli žáci vědí, koho mají při problému poprosit o pomoc.
• Pozorujte, jak se žákům při aktivitě 3 z procvičování daří vysvětlit, co potřebují.
