Cílevědomost

Při zvládnutém kroku 4 žáci dokážou v různých kontextech aktivně vyhledávat příležitosti vyzkoušet něco náročného (např. požádají dospělého, aby jim zadal obtížnější úkol). 

V předchozích krocích žáci pochopili, co znamená „snažit se, jak nejlépe umím“, uvědomili si, že díky plnění náročných úkolů se mohou zlepšovat, a naučili se vyjádřit, že jsou za zvládnutí něčeho náročného na sebe pyšní. 

V tomto kroku se mají naučit aktivně vyhledávat příležitosti něco náročného vyzkoušet.

• Vysvětlit, jak může vypadat příležitost zkusit si něco náročného. 

• Poznat, kdy mají při zadaných úkolech příležitost zkusit nějakou větší výzvu.

Výuka tohoto kroku má dvě části: zaprvé žáci zjistí, jak vypadá příležitost vyzkoušet si nějakou větší výzvu, zadruhé se naučí rozpoznat, kdy se jim při zadaných úkolech taková příležitost nabízí. 

Úkolem žáků je pouze identifikovat příležitost k větší výzvě, vybrat jim vhodnou výzvu je pak už na dospělém. 

Při výuce tohoto kroku postupujte následovně: 

• Zeptejte se žáků na definici slova „náročný“ (případně si ji zopakujte podle kroku 3). 

• Definujte si, co je to „větší výzva“: „něco nového, náročnějšího, při čem se musíme usilovně snažit.“ 

• Diskutujte s žáky o tom, jak může podle nich „větší výzva“ vypadat ve vašem kontextu a kdy si o ni mohou říct: „Když například dočtete zadaný text v učebnici dřív než ostatní, o jakou větší výzvu byste mě mohli požádat?“

• Zeptejte se žáků, jaké větší výzvy mohou vyhledávat v různých kontextech, a nápady zaznamenávejte. 

1. Při diskuzi s celou třídou se žáků zeptejte, kdy si nějakému dospělému řekli o větší výzvu. Proč to udělali? Jak se cítili, když jim větší výzvu zadal? 

2. Rozdělte žáky do skupinek a zadejte jim příklady různých lidí, kteří úspěšně dokončili nějakou aktivitu. Např.: dívka, která dokreslila návrh nového typu auta. Vyzvěte je, aby ve skupinkách diskutovali o tom, jakou další výzvu by teď mohli splnit: „Mohla by třeba vymyslet, jak se její typ auta bude jmenovat, nebo ho vybarvit.“ Zeptejte se skupinek, co vymyslely. 

3. Zadejte žákům nějakou aktivitu, která obsahuje ještě nějakou výzvu navíc. Např.: postavit věž z novin a izolepy a případně dodělat ještě otevírací okna a dveře. Během vyrábění žáky vyzývejte, aby vám signalizovali, jak se jim práce zatím daří, pomocí barev semaforu (červená = „to, co zrovna dělám, je pro mě náročné“, oranžová = „není to nejtěžší, ale ještě se necítím na větší výzvu“, zelená = „chci vyzkoušet větší výzvu“). Po dokončení úkolu se žáků zeptejte, proč si větší výzvu vyzkoušeli nebo proč ne a jestli si myslí, že to bylo dobré rozhodnutí.

Následující strategie zapojte do běžné výuky, aby žáci mohli nové schopnosti využít v praxi. 

1. Rozdávejte žákům „kartičky cílevědomosti“ za to, když si během týdne nebo vaší hodiny řeknou o nějaký úkol navíc a následně ho splní (každému jen jednu za týden/hodinu). Získané kartičky si žáci někam vystaví. 

2. Používáte-li při výuce dodatečné náročnější úkoly běžně, říkejte jim „větší výzvy“, aby si žáci pojem zautomatizovali. 

3. Aby se žáci nebáli být upřímní, ujistěte je, že vůbec nevadí, když se rozhodnou do větší výzvy nepouštět, pokud je pro ně už základní úkol náročný.

Následujícími způsoby zjistěte, jestli žáci kroku porozuměli a jsou si v něm dostatečně jistí. 

Pro zhodnocení tohoto kroku můžete využít metody, kterými běžně kontrolujete, jestli žáci něčemu rozumí. 

Dále můžete: 

• Zkontrolovat, jestli to, jak si žáci sami hodnotí své úsilí, odpovídá vašemu pozorování a hodnocení. 

• Zjistit, jestli žáci umí ústně nebo písemně dokončit větu: „Jsem na sebe pyšný, že...“