Pozitivní nastavení
Žáci se nejprve učí rozpoznat jednoduché emoce a vysvětlit, proč se tak lidé cítí. Následně pracují na tom, aby dokázali nevzdat se a vytrvat, když se jim něco nedaří.
V další fázi se učí rozpoznat a vysvětlit pozitiva obtížných situací.
Poté zjišťují, jaké výhody může mít riskování a kdy je vhodné. V posledních krocích si osvojují dovednost v náročných situacích zvládat své emoce a zvolit pozitivní postup.
Při zvládnutém kroku 0 žáci znají základní emoce a vědí, že je mají i ostatní lidé.
Dílčí cíle kroku
• Uvědomovat si, že lidé mají různé pocity.
• Pojmenovat základní emoce.
• Chápat, že se emoce mohou měnit.
Výuka kroku
V tomto úvodním kroku mají žáci porozumět tomu, co jsou to „emoce“. Je potřeba, aby dokázali rozpoznat a pojmenovat základní emoce (např. „radost“, „smutek“) a vysvětlit, kdy je lidé mohou cítit.
Při výuce tohoto kroku postupujte následovně:
• Definujte si, co je to „emoce“: „Silný pocit, který nám způsobí nějaká událost. Např. ‚radost‘ nebo ‚smutek‘.“
• Ukažte žákům obrázek veselého obličeje. „Jak se tento člověk cítí? Podle čeho to poznáme? Umíte se zatvářit vesele?“ Vysvětlete jim, že když máme radost, většinou se usmíváme nebo smějeme.
• Ukažte obrázek smutného obličeje. „A jak se cítí tento člověk? Podle čeho to poznáme? Umíte se zatvářit smutně?“ Vysvětlete jim, že když jsme smutní, většinou se mračíme nebo pláčeme.
• Uveďte žákům příklady věcí, které nás mohou rozveselit a rozesmutnit: „Rozveselit nás může třeba to, že máme narozeniny. Rozesmutnit zase třeba to, když spadneme a odřeme si koleno.“
• Uveďte jim příklady situací, kdy se emoce mohou změnit: „Když dostanete nafukovací balonek, můžete z toho mít radost. Kdyby ale prasknul, může vás to rozesmutnit.“
• Zeptejte se žáků, kdy se sami cítili veselí nebo smutní. Vyzvěte je také, aby se zamysleli, kdy se jim emoce změnily a proč.
Procvičování
1. Pověste si na zeď velký prázdný papír. Bude to váš „plakát pocitů“. Na jednu stranu napište „veselý“ a nakreslete usměvavý obličej, na druhou „smutný“ a zamračený obličej. Vyzvěte žáky, aby na správnou stranu papíru nakreslili něco, z čeho jsou veselí, nebo smutní.
2. Ukažte žákům obrázky lidí v různých situacích. Např. skupinu kamarádů, kteří si spolu hrají, jedno dítě ale zůstalo stranou a nikdo si s ním nehraje. Zeptejte se žáků, jak se které z dětí asi cítí a proč.
3. Přečtěte žákům nějaký příběh, ve kterém se hlavní postavě mění emoce podle toho, co se v příběhu odehrává (např. Emušáci nebo Medvídek Pú - Pocity). Následně žáky vyzvěte, aby nakreslili vývoj emocí postavy. Mohou např. načrtnout jednoduchou časovou osu, na kterou zaznamenají jednotlivé události a k nim smajlíky.
Posilování dovednosti
Následující strategie zapojte do běžné výuky, aby žáci mohli nové schopnosti využít v praxi.
4. Když si s dětmi čtete pohádky a příběhy, diskutujte o tom, jak se asi která postava cítí, a ukazujte si na ilustracích, jestli se tváří vesele nebo smutně.
5. Vyzývejte žáky, aby pojmenovávali své emoce v průběhu dne. Jak se např. cítili při obědě nebo při nějaké konkrétní aktivitě?
6. V závěru dne se vždycky všichni společně zamyslete, jestli to byl spíš veselý, nebo smutný den a proč.
Hodnocení
Následujícími způsoby zjistěte, jestli žáci kroku porozuměli a jsou si v něm dostatečně jistí. Zvládnutí tohoto kroku můžete hodnotit i běžným pozorováním chování žáků.
• Dejte žákům za úkol poznat a pojmenovat základní emoce.
• Vyvěste si na zeď „plakát pocitů“, aby žáci měli různé emoce a jejich příčiny pořád před očima.
• Vyzvěte žáky, aby se podívali na kamaráda a podle jeho obličeje zkusili poznat, jak se cítí.
