Pozitivní nastavení

Při zvládnutém kroku 13 si žáci dokážou uvědomit a zhodnotit vlastní negativní emoce a vypořádat se s nimi pozitivním způsobem. 

V předchozím kroku se naučili vyhodnotit a vhodným způsobem řešit riskantní situace. 

V tomto kroku zjistí, jak reagovat pozitivním způsobem nejen na vnější podněty, ale také na své pocity.

• Rozpoznat své emoce. 

• Zhodnotit své negativní emoce. 

• Na základě hodnocení zvolit vhodný pozitivní přístup.

V tomto kroku se žáci mají naučit zvládat své negativní emoce v každodenním životě. 

Je užitečné jim zdůraznit, že takové emoce jsou naprosto normální. V tomto kroku se budou učit zvládat své negativní emoce sami, kdyby však kdykoli měli pocit, že nějakou emoci nezvládají, nebo měli obavy z toho, jak se cítí, měli by si říct o pomoc. Na výuku zvládání velmi náročných emocí tento průvodce zaměřen není. 

Při výuce tohoto kroku postupujte následovně: 

• Uveďte žákům seznam nejběžnějších negativních emocí a jejich základní charakteristiky. Můžete každou emoci např. napsat na tabuli a žáky vyzvat, aby sami navrhovali, čím se vyznačuje: 

a) Vztek, frustrace: nesoustředěnost, případně agresivní chování. 

b) Stres, úzkost: soustředění na detaily a absence nadhledu, neschopnost uvolnit se, tendence dělat víc věcí najednou. Osamělost, nejistota: uzavřenost, neochota riskovat. 

c) Rozmrzelost, zklamání: pláč, málomluvnost, nedostatek motivace. 

d) Pocit méněcennosti, nedocenění: nemluví o sobě pozitivně, shazuje ostatní. 

• Diskutujte s žáky o tom, jak mohou sami zhodnotit své negativní emoce: „Jak sami na sobě poznáte, že se zlobíte, nebo že jste smutní? Podle čeho?“ Návrhy zaznamenávejte. 

• Dalším krokem k tomu, abychom mohli zaujmout pozitivní postoj, je zjistit, proč danou negativní emoci cítíme. Uveďte příklad: „Jsem frustrovaný, protože jsem dnes nestíhal a neměl jsem čas se na tuto hodinu pořádně připravit.“ 

• Vysvětlete žákům, že když identifikujeme příčiny svých negativních emocí, můžeme podle toho zvolit vhodný pozitivní postup: „V mém příkladu jsem nestíhal proto, že jsem se nepodíval, jak do školy pojedu, takže zítra radši půjdu z domu trochu dřív a podívám se, co mi jede.“ 

• Dodejte, že pokud se žákům nedaří přijít na žádný pozitivní postup, který by jim pomohl, mohou využít také některou z uklidňujících nebo sebe motivačních strategií, o nichž jste se učili (viz kroky 3 a 4).

1. Zadejte žákům následující příklad situace: „Společně s kamarádem pomáháte organizovat nějakou akci. Najednou se ale dozvíte, že akce se možná konat nebude, protože kamarád nezaplatil pronájem sálu.“ Rozdělte žáky do dvojic a vyzvěte je, aby odpověděli na následující otázky: 

a) Jakou emoci/emoce byste nejspíš cítili? 

b) Proč byste se tak cítili? 

c) Můžete některou z příčin těchto emocí nějak ovlivnit? 

d) Jaký pozitivní postup byste mohli zvolit? 

2. Vyzvěte žáky, aby zopakovali aktivitu 1 samostatně s nějakou situací z vlastní zkušenosti.

Následující strategie zapojte do běžné výuky, aby žáci mohli nové schopnosti využít v praxi. 

1. Když si všimnete, že žáci projevují známky nějaké negativní emoce, vyzvěte je, aby ji zkusili rozpoznat a pokud možno určit její příčinu. 

2. V době, kdy žáky něco může stresovat (např. blížící se zkoušky nebo podávání přihlášek na vysokou školu), se zaměřte na pozitivní přístup: „Cítíte-li před zkouškou úzkost, jaké pozitivní kroky můžete udělat, abyste tuto emoci dokázali zvládnout?“ 

3. Také když mají žáci nějaký osobní problém, pobídněte je, aby ho pomocí postupu, který se naučili, zhodnotili a přistoupili k němu pozitivně.

Následujícími způsoby zjistěte, jestli žáci kroku porozuměli a jsou si v něm dostatečně jistí. 

V tomto kroku nestačí hodnotit žáky pozorováním, protože u těch, kteří ho zvládli, se dá sledovat pouze reakce pozitivním přístupem. Doporučujeme proto dát jim za úkol např. písemně vypracovat aktivity z procvičování kroku.