Pozitivní nastavení

Při zvládnutém kroku 2 žáci začínají chápat, proč je důležité snažit se dál, i když se jim něco nedaří. 

V předchozím kroku se naučili, že když se něco lidem nepodaří, může je to rozzlobit nebo rozrušit. 

V tomto kroku si mají uvědomit, že když nás něco rozzlobí nebo rozruší, můžeme mít chuť to vzdát, že nám to ale nijak nepomůže. 

• Vysvětlit, že na negativní emoce, jako je vztek nebo rozrušení, mohou lidé reagovat tím, že chtějí to, co se jim nedaří, vzdát. 

• Vysvětlit, proč nám to, že něco vzdáme, nepomůže, a že se můžeme naopak rozhodnout vytrvat a zkoušet to dál.

V tomto kroku se mají žáci naučit dvě věci: zaprvé, že když se člověku něco nedaří a rozzlobí ho to nebo rozruší, může mít chuť to vzdát, a zadruhé, že rozhodnutí něco vzdát nám nijak nepomůže. 

Při výuce tohoto kroku postupujte následovně: 

• Definujte si, co znamená pojem „něco vzdát“: „rozhodnout se přestat něco dělat.“ 

• Vysvětlete žákům, že lidé věci vzdávají proto, že jsou rozzlobení nebo rozrušení. Přibližte jim to na příkladech: „Představte si, že píšete písemku z vyjmenovaných slov, ale protože nevíte, jestli je první slovo vyjmenované, nebo ne, rozruší vás to a dál už nic nenapíšete.“ 

• Vysvětlete žákům, že když nás něco rozzlobí nebo rozruší, můžeme reagovat i jinak než se vzdát, a že mnohem lepší je snažit se dál: „Možná si hned u dalšího slova v písemce už budete jistí, jestli je, nebo není vyjmenované. To vás rozveselí, protože z písemky můžete pořád dostat hodně bodů. Kdybyste to vzdali, nebudete mít žádný bod!“ 

• Uveďte žákům další příklad situace, kdy se někomu něco nepodařilo, a proto to vzdal. Např.: pekli jste koláč a spálili jste ho. Zeptejte se jich, proč by v takové chvíli mohli chtít pečení vzdát a k čemu by to vedlo. 

1. Všichni společně si zahrajte např. hru Jenga nebo jinou podobnou hru. Když se věž (nebo jiná konstrukce) zboří, řekněte žákům, že by teď mohli hraní vzdát. Zeptejte se jich: „Jak byste se cítili, kdybychom teď hru vzdali? O co bychom přišli? Co můžeme udělat místo toho?“ 

2. Zadejte žákům nějakou situaci, kdy se něco nedaří: „Chcete vybarvovat červenou pastelkou, ale všechny červené pastelky jsou buď zlomené, nebo s nimi zrovna kreslí někdo jiný.“ Vyzvěte žáky, aby se sami zamysleli, jaká reakce by byla v takové situaci užitečná, a jaká ne, potom diskutovali ve dvojicích a nakonec řekli ostatním, na co přišli. 

3. Dejte žákům za úkol samostatně nakreslit nebo předvést nějakou situaci, kdy něco vzdali, protože je to rozzlobilo nebo rozrušilo. Celá skupina má za úkol vymyslet, co jiného by se v této situaci dalo udělat. 

Následující strategie zapojte do běžné výuky, aby žáci mohli nové schopnosti využít v praxi. 

1. Když některý žák vzdá nějaký úkol nebo činnost, zeptejte se ho, jak se cítí a proč to vzdal. Připomeňte mu, že vzdát se nepomáhá, a zeptejte se ho, co by se dalo dělat jiného. 

2. Když se něco nepodaří vám, např. nenajdete dost míčů na to, abyste se žáky mohli hrát hru, kterou jste si pro ně naplánovali, řekněte jim to, vysvětlete jim, že vás to rozrušilo a že byste mohli hraní her vzdát. Zeptejte se jich, co by se stalo, kdybyste se rozhodli to vzdát, a připomeňte jim, že vzdávání se ničemu nepomáhá.

Následujícími způsoby zjistěte, jestli žáci kroku porozuměli a jsou si v něm dostatečně jistí. Zvládnutí tohoto kroku můžete hodnotit i běžným pozorováním vzájemné komunikace žáků. 

• Zadejte žákům nějakou situaci (např.: spolužák vám při práci ve dvojicích nijak nepomáhá) a řadu různých reakcí, z nichž některé jsou užitečné a jiné ne (poprosit o pomoc dospělého, poprosit spolužáka, aby spolupracoval, pohádat se s ním, činnost vzdát). Vyzvěte je, aby (samostatně) rozhodli, které reakce jsou užitečné, které ne a proč.