Prezentační dovednosti
V několika prvních krocích se žáci učí jasně a logicky vyjádřit své myšlenky. V další fázi si osvojují schopnost volit vhodné jazykové prostředky vzhledem ke konkrétnímu publiku a účelu komunikace.
Následně se učí prezentovat tak, aby posluchače zaujali díky vhodně zvoleným gestům, výrazu a tónu.
Od kroku 9 se výuka zaměřuje na přizpůsobení prezentace konkrétnímu publiku. V posledních krocích žáci rozvíjejí vlastní prezentační styl a učí se, jak jej efektivně přizpůsobit různým kontextům projevu.
Při zvládnutém kroku 1 žáci dokážou jednoduše odpovědět či sdělit myšlenku skupince lidí, např. při skupinové diskuzi.
Dílčí cíle kroku
• V jednoduchých větách jasně a přehledně vyjádřit své myšlenky.
• Umět sdělit myšlenky malé skupince lidí ve známém prostředí.
Výuka kroku
Výuka tohoto kroku se skládá ze dvou hlavních částí. Zaprvé je potřeba žáky naučit pečlivě si promyslet, co chtějí sdělit, a zadruhé, jak to chtějí říci. Zásadní je srozumitelnost: rozumí posluchači, co se jim snažím sdělit?
Při výuce tohoto kroku postupujte následovně:
• Definujte si, co znamená „mluvit srozumitelně“: „Musím mluvit tak, aby posluchači rozuměli tomu, co jim říkám.“
• Napište na tabuli jednoduchou větu: „Viděla jsem na moři loďku.“ Zeptejte se žáků: „Kde ta loďka je?“ Měli by být schopni bez problémů odpovědět.
• Napište na tabuli další větu: „Okně seděla kočka na.“ Přečtěte ji nahlas a vyzvěte žáky, ať ji zopakují. Zeptejte se jich: „Kde ta kočka byla? Je to z toho, co jsem řekl, jasné?“ Na základě tohoto úkolu jim vysvětlete, jak funguje větná struktura: aby nám druzí rozuměli, co jim sdělujeme, musíme slova ve větě správně seřadit. Požádejte žáky, aby větu přeskupili a řekli vám ji ve srozumitelnější podobě.
• Dále je potřeba se naučit, jakým způsobem myšlenky sdělovat. O tónu a důrazu se budou žáci učit až v dalších krocích, zatím stačí zaměřit se jen na hlasitost. Zeptejte se třídy: „Kdybyste chtěli něco říct malé skupině kamarádů u stolu tak, aby vás všichni slyšeli, šeptali byste? Nebo byste křičeli?“ Vyzvěte je, ať vysvětlí, proč by to nebylo ideální. Společně se shodněte, jaká hlasitost je při hovoru k malé skupině lidí nejlepší. Můžete si tento způsob projevu nějak pojmenovat, abyste pro příště všichni věděli, co máte na mysli, např. „projev před skupinkou“.
Procvičování
1. Rozdělte žáky do skupinek po 4–5 a vyzvěte je, aby si v kroužku zahráli hru na posílání míčku. Kdo zrovna míček posílá dál, dalšímu v pořadí zadává některý z pokynů: „vedle“ (kutálej míček tomu, kdo sedí vedle tebe), „naproti“ (kutálej míček tomu, kdo sedí naproti) nebo „přehoď“ (hoď míček tomu, kdo sedí naproti). Dejte dětem za úkol, aby každého oslovovali jménem, aby bylo jasné, ke komu mluví. Až jim to půjde snadno, mohou přidat pokynů více („o dvě místa vedle, pak naproti“). Nakonec s celou třídou společně zhodnoťte: „Komu z vaší skupinky bylo opravdu dobře rozumět? A proč? Co můžete udělat pro to, abyste příště mluvili ještě srozumitelněji?“
2. Rozdělte žáky do skupinek po 4–5 a vyzvěte je, aby postupně jeden po druhém mluvili o nějakém jednoduchém tématu, např. aby ostatním pověděli, co měli dnes k snídani, nebo jim povyprávěli o své oblíbené knížce. Ostatním dejte za úkol, aby kontrolovali hlasitost projevu mluvčího a ukazovali mu palec nahoru, když je hlasitost ideální.
3. Celé třídě ukažte nebo nahlas přečtěte několik příkladů vět s přeházeným slovosledem (viz příklad ve výuce kroku). Např.: „Do koláč dej trouby“ nebo „Baví moc tancovat mě.“ Vyzvěte žáky, aby věty uspořádali tak, aby byly srozumitelnější. Pak se jich zeptejte, proč je nový slovosled lepší.
Posilování dovednosti
Následující strategie zapojte do běžné výuky, aby žáci mohli nové schopnosti využít v praxi.
1. Chvalte žáky pokaždé, když vám na něco jasně a srozumitelně odpovědí, a řekněte jim, co konkrétně oceňujete: „Moc se mi líbilo, že mi Janička odpověděla celou větou, protože jsem díky tomu přesně pochopila, co chtěla říct.“
2. Zaveďte si „stupnici hlasitosti“ pro „hovor ve dvojici“, „projev před malou skupinou“, „hovor venku“ apod., aby si žáci uvědomili, že než začnou mluvit, mají se nad vhodnou hlasitostí zamyslet, a při úkolech ve skupinkách jim ji připomínejte: „Jak hlasitě byste měli mluvit, aby vám bylo dobře rozumět?“
3. Vyvěste seznam různých věcí, které může řečník dělat, aby mu bylo jasně rozumět: „Řečníkovi je dobře rozumět, když...“ Např. „... se při projevu na své posluchače dívá.“ Při zadávání a hodnocení úkolů žákům tyto strategie připomínejte.
Hodnocení
Následujícími způsoby zjistěte, jestli žáci kroku porozuměli a jsou si v něm dostatečně jistí.
• Sledujte, jak spolu žáci hovoří ve skupince: jestli mluví jasně a srozumitelně, se správným slovosledem a hlasitostí.
• Zeptejte se žáků: „Co může řečník dělat pro to, aby mluvil jasně a srozumitelně?“ A zjistěte tak, jestli porozuměli hlavním bodům, které se v tomto kroku měli naučit.
