Prezentační dovednosti

Při zvládnutém kroku 5 žáci dokážou při prezentaci před skupinou lidí mluvit spisovně a vyhýbat se nevhodným výrazům či slangu.

V předchozích krocích se naučili informace ve svém projevu logicky uspořádat, aby jim publikum dobře rozumělo. Zároveň se začali na posluchače více zaměřovat díky využití několika prezentačních technik.

V tomto kroku si mají především uvědomit, že při projevu se od nich často očekává spisovný jazyk, a naučit se ho správně používat.

• Vysvětlit rozdíl mezi formálním a neformálním jazykem.

• Když to projev vyžaduje, umět formálně mluvit.

V návaznosti na krok 4 by se žáci měli čím dál více soustředit na formu i obsah svého projevu. V tomto kroku bude hlavní jim předvést, jak správný formální projev vypadá.

Při výuce tohoto kroku postupujte následovně:

• Vysvětlete žákům, že ústní i psaný projev může být buď „formální“, nebo „neformální“. „Při formálním projevu dodržujeme určitá pravidla, naopak neformální je volnější. V neformálním prostředí, například s kamarády, můžeme používat třeba slang, zkratky nebo vtipy. Ve formální situaci, například při rozhovoru s lékařem, ale musíme mluvit formálněji.“

• Rozveďte tuto definici objasněním, proč formální jazyk používáme: „Formálnímu jazyku snadněji porozumějí různé typy publika, zatímco určitý slang nebo zkratky, které používáme, nemusejí znát všichni, a proto by nám nemuseli rozumět.“

• Pusťte žákům příklad nějakého formálního projevu (např. kousek zpráv) a vyzvěte je, aby zapsali několik věcí, kterými se formální projev vyznačuje: spojovací výrazy, celé věty, složitější slovní zásoba.

• Zeptejte se žáků, čím by se daly nahradit ve formálním projevu různé neformální výrazy, např. „dobrý den“ namísto „ahoj“.

1. Dejte žákům seznam různých situací. Např.: povídání si s kamarády, prezentace před celou školou, setkání s politikem nebo jinou významnou osobností, vyprávění rodině o tom, jaký jsem měl den. Vyzvěte je, aby určili, ve kterých situacích je potřeba mluvit formálně a kdy můžeme mluvit neformálně.

2. Zadejte žákům jednotlivě nebo ve dvojicích, aby si vybrali úryvek z nějaké knížky či přepisu projevu. Mají za úkol některé výrazy v textu upravit, aby byl neformální: přidat slang, zkratky apod. Potom jej nahlas přečtou ostatním. Když posluchači zaslechnou nějaký neformální výraz, přihlásí se a opraví jej na formální.

3. Vyzvěte žáky, aby ve dvojicích sepsali ve vhodném formálním jazyce „televizní reportáž“ o tom, co ten den nebo týden dělali, která by mohla zaznít ve zprávách. Potom ji přečtou jiné dvojici nebo celé skupině. Zeptejte se jich: „Jaká slova jste volili, aby byla vaše reportáž formální? Co jste museli změnit oproti běžnému vyprávění?“

Následující strategie zapojte do běžné výuky, aby žáci mohli nové schopnosti využít v praxi.

1. Vyvěste na viditelné místo příklady formálního a neformálního jazyka.

2. Stanovte si „formální zónu“ – může to být např. nějaké místo ve třídě, nějaká konkrétní doba apod. Dejte žákům za úkol, aby v této „zóně“ mluvili jen formálně, a připomínejte jim to.

3. Názorně žákům předvádějte využití formálního jazyka v různých situacích a vždy zdůrazněte, proč mluvíte formálně: „Teď budu mluvit formálně, protože v mém publiku je spousta různých lidí a chci, aby mi všichni dobře rozuměli.“

Následujícími způsoby zjistěte, jestli žáci kroku porozuměli a jsou si v něm dostatečně jistí.

• Ne při všech projevech je potřeba, aby žáci mluvili formálně, stanovte si ale typy projevu, kdy budete formální jazyk vyžadovat (např. hodnocení jiného žáka před celou třídou), a sledujte, jak se to žákům daří.

• Pouštějte žákům videa s příklady formálních a neformálních projevů a ptejte se, o který typ se jedná a jak to poznali.

• Rozdejte žákům odstavec textu, který obsahuje neformální výrazy, a vyzvěte je, aby je zakroužkovali. Dál je můžete požádat, aby je nahradili výrazy formálními, a výsledky zkontrolovat.