Prezentační dovednosti
V několika prvních krocích se žáci učí jasně a logicky vyjádřit své myšlenky. V další fázi si osvojují schopnost volit vhodné jazykové prostředky vzhledem ke konkrétnímu publiku a účelu komunikace.
Následně se učí prezentovat tak, aby posluchače zaujali díky vhodně zvoleným gestům, výrazu a tónu.
Od kroku 9 se výuka zaměřuje na přizpůsobení prezentace konkrétnímu publiku. V posledních krocích žáci rozvíjejí vlastní prezentační styl a učí se, jak jej efektivně přizpůsobit různým kontextům projevu.
Při zvládnutém kroku 10 žáci dokážou měnit jazyk, tón a výraz podle automatických i vědomých reakcí posluchačů a lépe si tak udržet jejich pozornost.
V předchozím kroku se naučili zaujmout konkrétní publikum přizpůsobením jazykových prostředků, struktury projevu a gestikulace.
V tomto kroku si mají především osvojit schopnost přizpůsobovat projev reakcím publika.
Dílčí cíle kroku
• Rozpoznat, jakými způsoby publikum na jejich projev reaguje.
• Během projevu přizpůsobovat jazyk, tón a výraz tak, aby si udrželi pozornost publika.
Výuka kroku
Aby se žáci v tomto kroku mohli naučit přizpůsobovat během projevu jazyk, tón a výraz reakcím publika, musí zapojit všechny techniky, které si osvojili doposud.
Žákům často dělá problém uvědomit si, jak na jejich projev publikum reaguje, protože se příliš soustředí na to, co říkají, namísto toho, jak je to přijímáno.
Při výuce tohoto kroku postupujte následovně:
• Zopakujte si, co jste se už naučili: vyzvěte žáky, aby definovali, co jsou to v kontextu projevu „jazykové prostředky“, „tón“ a „výraz“.
• Definujte si, co to znamená „upravit“: „nějak podle potřeby změnit.“
• Zeptejte se žáků, při jakých příležitostech už museli nějak upravovat své vyjadřování a chování. Můžete jim uvést příklad: „Když mluvím s vámi, používám méně formální jazyk a víc humoru, než kdybych mluvil s paní ředitelkou.“
• Definujte si, co je „automatická reakce“: „to, co posluchači instinktivně udělají, pocítí nebo si pomyslí, když vám naslouchají“, a „vědomá reakce“: „promyšlené jednání, pocity nebo myšlenky, jimiž publikum na váš projev reaguje.“
• Zeptejte se žáků: „Jakými různými způsoby mohou lidé reagovat na to, co slyší?“ Návrhy zaznamenávejte (abyste rozproudili diskuzi, můžete uvést jako příklady třeba „smích“ nebo „zívání“). Ptejte se jak na příklady pozitivních, tak negativních reakcí. Na tabuli načrtněte tabulku s pozitivními a negativními reakcemi.
• Z vědomých i automatických reakcí vyberte 2–3 a zeptejte se: „Proč by mohli posluchači takto reagovat? Co to vypovídá o tom, jaký asi mají z projevu pocit? Co může na svém projevu mluvčí upravit, když si takové reakce publika všimne?“
• Připomeňte žákům, aby mysleli na to, co se už naučili o jazykových prostředcích, tónu a výrazu. Jejich nápady zaznamenávejte.
Procvičování
1. Rozdělte žáky do skupinek a rozdejte jim papíry s následujícím seznamem:
a) zívání
b) neklid
c) dívání se z okna
d) úsměv a přikyvování
e) neustálé přerušování otázkami
Vyzvěte žáky, aby společně ke každé z automatických i vědomých reakcí napsali, co vypovídá o tom, jak se posluchač cítí, a co může mluvčí při takové reakci dělat. Nechejte ostatní návrhy komentovat.
2. Rozdělte žáky do skupinek po 3–5 a dejte jim za úkol, aby jeden po druhém postupně zbytku skupinky něco pověděli o nějakém tématu, které je zajímá, např. o svém koníčku. Když první mluvčí hovoří 30 vteřin, zavelte: „Ztuhněte tak, jak jste!“ Dovoleno hýbat se má jenom mluvčí. Ten dostane za úkol prohlédnout si řeč těla svých posluchačů. Dávají všichni pozor? Vypadají, že je jeho projev zajímá? Následně „ztuhnutí“ zrušte, aby mluvčí mohl v projevu pokračovat a znovu posluchače zaujmout nebo si jejich zájem udržet. Zopakujte u každého mluvčího. Nakonec se žáků zeptejte: „Kdo z mluvčích se vašim reakcím dobře přizpůsobil? Jak to udělal?“
Posilování dovednosti
Následující strategie zapojte do běžné výuky, aby žáci mohli nové schopnosti využít v praxi.
1. Když mají žáci za úkol o něčem mluvit, nejdřív je vyzvěte, aby se zamysleli, jakých automatických a vědomých reakcí posluchačů chtějí dosáhnout. Zeptejte se jich: „Jak tuto reakci u posluchačů poznáte? Co můžete při svém projevu upravit, abyste ji u nich vyvolali?“
2. Umožněte žákům mluvit před různými typy publika, aby si mohli vyzkoušet, jaký vliv má na automatické a vědomé reakce množství posluchačů, jejich vztah k mluvčímu a doba a místo, kde se projev odehrává.
Hodnocení
Následujícími způsoby zjistěte, jestli žáci kroku porozuměli a jsou si v něm dostatečně jistí.
• Žáci mohou sami svůj výkon ohodnotit podle toho, jak na ně posluchači reagují: „Reagoval další mluvčí v diskuzi přímo na tvůj argument? Změnil někdo v reakci na to, co jsi řekl, názor, nebo něco udělal jinak?“
• Při skupinové diskuzi zadejte jednomu žákovi úkol ostatní pozorovat a následně zhodnotit, jak se mluvčím dařilo upravovat jazykové prostředky, tón a výraz na základě reakcí posluchačů.
