Prezentační dovednosti
V několika prvních krocích se žáci učí jasně a logicky vyjádřit své myšlenky. V další fázi si osvojují schopnost volit vhodné jazykové prostředky vzhledem ke konkrétnímu publiku a účelu komunikace.
Následně se učí prezentovat tak, aby posluchače zaujali díky vhodně zvoleným gestům, výrazu a tónu.
Od kroku 9 se výuka zaměřuje na přizpůsobení prezentace konkrétnímu publiku. V posledních krocích žáci rozvíjejí vlastní prezentační styl a učí se, jak jej efektivně přizpůsobit různým kontextům projevu.
Při zvládnutém kroku 8 žáci dokážou při projevu upravovat míru podrobností a jazykové prostředky vzhledem k publiku a kontextu.
V předchozím kroku se naučili zaujmout posluchače vhodným strukturováním projevu, využitím vhodné slovní zásoby a příkladů pro ilustraci svých myšlenek.
V tomto kroku se mají především naučit uvažovat nad tím, jaký vliv má konkrétní kontext projevu na využití jazykových prostředků a míry podrobností.
Dílčí cíle kroku
• Zvolit míru podrobností vhodnou pro daný kontext.
• Umět obměňovat jazykové prostředky, aby si udrželi pozornost publika.
Výuka kroku
Výuka tohoto kroku se skládá ze dvou částí: zaprvé se žáci mají naučit zvolit vhodnou míru podrobností vzhledem ke kontextu, v němž hovoří, a zadruhé použít vhodné jazykové prostředky. Častou chybou bývá, že namísto aby vybrali ty prostředky, které jsou v dané situaci nejvhodnější, zapojují do projevu vše, co už znají.
Při výuce tohoto kroku postupujte následovně:
• Zopakujte si s žáky, co je to „kontext“: „Kontext je situace, v níž se projev odehrává: zahrnuje to, ke komu, proč a kde mluvíme.“
• Aby si žáci připomněli, co už se naučili v předchozích krocích, můžete jim na tabuli napsat seznam různých druhů publika a účelů projevu (viz kroky 4 a 6). Nezapomeňte, že i projev před malou skupinkou lidí nebo jediným člověkem je projev.
• Zeptejte se žáků: „Proč je dobré u těchto druhů publika použít odlišnou míru podrobností?“
• Může být užitečné názorně si s žáky předvést, kdy se tento krok hodí. Zeptejte se jich: „K jakým různým druhům publika hovoříte? Proč může být dobré používat v těchto situacích odlišnou míru podrobností? Podle čeho se rozhodujete, co řeknete a co vynecháte?“
• Vyzvěte žáky, aby se zamysleli nad různými situacemi ze života, kdy tu samou informaci sdělují různým lidem s odlišnou mírou podrobností. Nápady zaznamenávejte.
Procvičování
1. Zadejte žákům individuálně následující úkol: „Představte si, že vaše škola se chystá pozvat nějakou slavnou celebritu a uspořádat její vystoupení. Budete mít minutu na to, abyste ostatní spolužáky přesvědčili, že nejlepší bude pozvat celebritu, kterou jste vybrali vy.“ Dejte žákům 5 minut na to, aby si projev připravili, ale v polovině času jim řekněte, že nakonec budou mít na své vyjádření jenom 30 sekund: „Co budete muset vynechat? Které podrobnosti jsou nezbytné? Můžete nějak upravit jazykové prostředky, abyste stihli posluchače přesvědčit za kratší dobu?“ Vyberte několik žáků, kteří ostatním své projevy přednesou, a vyzvěte je, aby se nad zmíněnými otázkami zamysleli.
2. Vyzvěte žáky, aby napsali na papírek název nějakého zvířete, a papírky od nich vyberte. Potom žáky rozdělte do dvojic nebo trojic, každé dejte jeden papírek a řekněte jim: „Máte za úkol o zvířeti na papírku sepsat tři krátké projevy pro tři různé posluchače. Prvním posluchačem je 5–7leté dítě, druhým dospělý, který potřebuje dané zvíře detailně nakreslit, a třetím vysokoškolský student, který píše odborný článek o tomto zvířeti a životním prostředí. Společně projevy připravte.“ Když budou mít hotovo, nechte přečíst nahlas příklad projevu pro každého ze tří posluchačů. Zeptejte se žáků: „V čem se u jednotlivých projevů lišily použité jazykové prostředky a míra podrobností?“
Posilování dovednosti
Následující strategie zapojte do běžné výuky, aby žáci mohli nové schopnosti využít v praxi.
1. Naučte žáky, aby se před tím, než se k něčemu vyjádří, vždy nejdřív zamysleli:
„Než začnete mluvit, uvědomte si, kdo vás poslouchá. Jaké informace a kolik podrobností potřebuje slyšet? Je potřeba nějak přizpůsobit jazykové prostředky, které použijete?“
2. Na viditelné místo vyvěste seznam různých jazykových prostředků a frází, kterými se mohou žáci při projevu inspirovat, např: přídavná jména, spojovací výrazy, příslovce, krátké věty: „Zaprvé...“ Připomínejte jim, aby seznam využívali a doplňovali, pokud je napadnou další prostředky.
3. Jasné vyjadřování podporujte technikou 100–20–5: vyzývejte žáky, aby shrnuli aktuální učivo nebo např. svůj program, a to nejprve 100 slovy, potom 20 slovy a nakonec 5 slovy.
Hodnocení
Následujícími způsoby zjistěte, jestli žáci kroku porozuměli a jsou si v něm dostatečně jistí.
• Zadejte žákům 4–6 příkladů různých situací, v nichž by mohli mluvit, a 4–6 charakteristik projevu, které těmto situacím odpovídají. Např.: „Vysvětluji mladšímu sourozenci, jak rostou rostliny“, k čemuž se hodí: „Jednoduché vyjadřovací prostředky, ne moc odborných termínů, ne moc podrobností.“ Vyzvěte žáky, aby pospojovali situace a charakteristiky, které se k nim hodí.
• Ohodnoťte, jestli žáci krok zvládli, podle výsledků aktivit 1 a 2 z procvičování kroku.
