Schopnost naslouchat
V několika prvních krocích se žáci učí naslouchat a odpovídat vždy pouze jedné osobě. Poté je naslouchání rozvíjeno v různých kontextech a žáci mají za úkol používat informace a myšlenky, které slyší v reakcích spolužáků.
V další fázi se zaměřujeme na analýzu toho, s jakým záměrem řečník mluví, abychom dokázali vysvětlit, proč používá určitá jazyková nebo prezentační řešení.
Od kroku 11 žáci mají za úkol kriticky hodnotit obsah projevu. Výsledkem je schopnost zhodnotit řečnický výkon v různých kontextech.
Při zvládnutém kroku 1 žáci dokážou naslouchat dospělému, např. učiteli, a plnit jednoduché pokyny.
Dílčí cíle kroku
• Pochopit, že aby mohli správně splnit nějaký úkol, musí si nejdřív pozorně poslechnout pokyny.
• Umět si zapamatovat informace, které slyšeli, dostatečně podrobně a ve správném sledu.
Výuka kroku
Žáci se mají především naučit naslouchat krátkým pokynům a potom zopakovat, co slyšeli, nebo jednoduché pokyny vykonat. Je potřeba žáky naučit strategie, které jim pomohou informace udržet v hlavě.
Při výuce tohoto kroku postupujte následovně:
• Vysvětlete žákům jednoduchým způsobem, co jsou to „pokyny“: „když vám někdo řekne, co máte udělat.“
• Uveďte příklady různých pokynů, kterými je v životě potřeba se řídit, a vysvětlete, proč je důležité je pozorně poslouchat. Např.: „Když se nechceme ztratit, je důležité pozorně poslouchat pokyny, jak se dostat tam, kam potřebujeme.“
• Dbejte, aby byly pokyny krátké, a používejte spojovací výrazy: „Nejdřív se podívejte na spolužáka a potom mu řekněte, co jste měli k snídani.“
• Aby si žáci zaslechnuté informace lépe zapamatovali, několikrát je vyzvěte, aby si ve dvojicích navzájem zopakovali, co ten druhý říkal.
• Když vidíte, že žáci ve správném pořadí plní pokyny, pochvalte je: „Všimla jsem si, že než Honza začal mluvit na Péťu, nejdřív se na něj podíval – výborně!“
Procvičování
1. Zahrajte si s žáky hru „Kuba řekl“. Nejdřív dávejte vždy pouze jeden pokyn najednou, a až se budou zlepšovat, můžete dávat pokyny dvojité nebo trojité. Aby si zapamatovali pořadí, pomozte jim příslovci: „Nejdřív si dát ruce na hlavu, pak zavřít jedno oko a nakonec si stoupnout na jednu nohu.“
2. Jednomu žákovi pošeptejte sled krátkých pokynů, pak ho vyzvěte, aby je zopakoval spolužákovi, a ten poté musí pokyny vykonat. Abyste žáky motivovali k zapamatování co nejvíce pokynů, můžete si tímto způsobem zahrát týmovou štafetu. Pokyny můžete postupně ztěžovat. Na konci hry se skupinou proveďte reflexi: „Bylo to pro vás těžké, nebo lehké? Co vám pomohlo si pokyny zapamatovat?“
3. Hrajte s dětmi tradiční poslechové hry, jako je hra na sochy nebo tanec okolo židlí, při kterých je potřeba pozorně poslouchat hudbu, a když přestane hrát, ztuhnout nebo si sednout. Za to, že poslouchají a reagují, děti chvalte.
Posilování dovednosti
Následující strategie zapojte do běžné výuky, aby žáci mohli nové schopnosti využít v praxi.
1. Dejte jim pokyny a vyzvěte je, aby je zopakovali.
2. Pochvalte je, když si správně zapamatují a zopakují úkol o několika krocích. Všichni společně si řekněte, jakou metodou se jim to podařilo.
3. Nadiktujte žákům krátkou zprávu, kterou mají předat spolužákům nebo dospělým. Úkolem je vrátit se za vámi s odpovědí, z níž poznáte, že zprávu předali správně.
Hodnocení
Následujícími způsoby zjistěte, jestli žáci kroku porozuměli a jsou si v něm dostatečně jistí.
• Vyzvěte je, aby nakreslili nebo postavili objekt s několika podrobnostmi. Např.:„Nakreslete dům se třemi okny, zelenými dveřmi a zahradou se psem.“ Zkontrolujte, kolik podrobností si zapamatovali a nakreslili.
• Skupinu rozdělte do dvou podskupin. Každé z nich dejte podobný, ale trochu jiný pokyn. Např.: „Skupino A, pětkrát vyskočte a pak udělejte kotrmelec, skupino B, udělejte pět dřepů a pak se otočte dokolečka.“ Nechte děti z obou skupin, aby se v místnosti promíchaly, a pak sledujte, jestli se dokážou řídit svou instrukcí, nebo jen kopírují to, co dělá soused.
• Vyzvěte žáky, aby si zapamatovali, co jim řeknete, a zopakovali vám to. Můžete obměňovat množství informací a ptát se na doplňující otázky, např.: „Mám rád banány, jahody a hrušky. Kdybych si udělal ovocný salát, jaké barvy bych v misce měl?“