Schopnost naslouchat
V několika prvních krocích se žáci učí naslouchat a odpovídat vždy pouze jedné osobě. Poté je naslouchání rozvíjeno v různých kontextech a žáci mají za úkol používat informace a myšlenky, které slyší v reakcích spolužáků.
V další fázi se zaměřujeme na analýzu toho, s jakým záměrem řečník mluví, abychom dokázali vysvětlit, proč používá určitá jazyková nebo prezentační řešení.
Od kroku 11 žáci mají za úkol kriticky hodnotit obsah projevu. Výsledkem je schopnost zhodnotit řečnický výkon v různých kontextech.
Při zvládnutém kroku 9 dovedou žáci lépe analyzovat tón mluvčího, rozpoznat, na co klade důraz, jaké je jeho postavení a jaký to má vliv na posluchače.
V předchozích krocích se naučili analyzovat, jak mluvčí využívá jazyk a gesta, aby publikum zaujal.
V tomto kroku se mají naučit projev analyzovat podrobněji: rozpoznat tón mluvčího, uvědomit si, na co klade důraz, jaké má společenské postavení a jaký to má vliv.
Dílčí cíle kroku
• Definovat a vysvětlit, co znamená tón řeči, důraz a společenské postavení mluvčího.
• Umět zanalyzovat, jak tón mluvčího, důraz, který používá, a jeho společenské postavení působí na posluchače.
Výuka kroku
Zaprvé je potřeba, abyste si s žáky jasně definovali tón řeči, důraz a hierarchické postavení. V další fázi se musí naučit používat strategie, díky nimž dokážou zanalyzovat působení těchto tří prvků na posluchače.
Při výuce tohoto kroku postupujte následovně:
• Definujte žákům tón, důraz a hierarchické postavení a uveďte jim příklady:
a) „Tón“: „způsob, jakým mluvčí vyslovuje slova, aby vyjádřil nějakou emoci. Dá se mluvit např. milým tónem nebo rozzlobeným tónem.“
b) „Důraz“: „když mluvčí dodá některým slovům na důležitosti tím, že je pronese o trochu hlasitěji, přesvědčeněji nebo pomaleji.“
c) „Hierarchické postavení mluvčího“: „postavení, které mluvčí má v nějakém rozhovoru, na nějakém místě nebo před nějakým publikem. Např. učitel fyziky má vysoké postavení ve své třídě, může mít ale nižší postavení na konferenci o astrofyzice.“
• Předveďte žákům příklad věty, v níž hrají roli tón a důraz, a vysvětlete, jak souvisejí s postavením mluvčího: „Přísný rodič může dítěti říct rozzlobeným tónem: ‚Takhle oblečený ven nepůjdeš!‘ Jako rodič má v této situaci vyšší hierarchické postavení.“
• Položte žákům otázky, které jim s analýzou působení tónu, důrazu a postavení mluvčího pomohou: „Jaký tón mluvčí použil a co zdůraznil? Jaké je jeho postavení? Jak by se posluchač cítil? Čeho chtěl mluvčí dosáhnout? Myslíte, že se mu to povedlo?“
Procvičování
1. Dejte žákům za úkol, aby zkusili ve větě „Já jsem nikdy neřekl, že mi ukradla peníze“ dávat důraz na různá slova. Zeptejte se jich: „Jak se změní působení na posluchače, když dáte důraz na jiné slovo?“ To samé zopakujte i s tónem: napište na tabuli seznam různých tónů, např. sarkastický, klidný, vyděšený atd., a vyzvěte žáky, aby větu postupně přednesli s každým z nich. Zeptejte se jich: „Jak se změní působení na posluchače, když změníme tón?“
2. Pusťte si video s nějakým projevem nebo diskuzí (např. rozhovor z nějakého filmu). Žáky vyzvěte, aby si poznamenali všechna zdůrazněná slova a použité tóny (můžete jim napsat na tabuli seznam tónů, o kterých jste už mluvili). Zeptejte se žáků, jak použitý tón a důraz působily na posluchače vzhledem k postavení mluvčího.
Posilování dovednosti
Následující strategie zapojte do běžné výuky, aby žáci mohli nové schopnosti využít v praxi.
1. Napište na tabuli seznam různých tónů, aby se žákům při poslechu snáze rozpoznávaly. Po poslechu je požádejte, aby o tónech, které slyšeli, a o tom, jak působily na posluchače, diskutovali ve skupinkách.
2. Napište na tabuli výrazy „tón“, „důraz“ a „postavení“. Po poslechu žáky vyzvěte, aby se ke každému z nich vyjádřili: „Jakým tónem mluvčí hovořil? Která slova zdůraznil? Jaké je jeho hierarchické postavení?“ Tuto aktivitu můžete trénovat po přednášce učitele, projevu spolužáka nebo třeba skupinové diskuzi, aby se žáci naučili uplatnit nové znalosti v různých kontextech.
Hodnocení
Následujícími způsoby zjistěte, jestli žáci kroku porozuměli a jsou si v něm dostatečně jistí.
• Při nějakém výkladu nebo skupinové diskuzi se na chvíli zastavte a zhodnoťte, jestli žáci umí rozpoznat, jaký v nich byl použit tón, důraz, jaké bylo postavení mluvčího a jaký to mělo vliv na posluchače.
• Zadejte žákům za úkol přiřazovat k sobě různé věty a tóny řeči a vždy vysvětlit, jak daný tón ovlivní zaujetí a pochopení posluchačů.
• Zopakujte s žáky aktivitu 2 z procvičování a vyzvěte je, aby odpověděli písemně. Poté zkontrolujte, jestli se vyjadřují ke všem třem prvkům (tón, důraz, postavení mluvčího) a zda chápou, proč na posluchače působí a jak. „Protože mluvčí mluvil znuděným tónem, posluchači z toho měli pocit, že ho přednášení nebaví, a sami ztratili o jeho projev zájem.“
