Vůdčí schopnosti
V prvních krocích výuky vůdčích dovedností žáky učíme rozvíjet empatii: nejdříve zjišťují, jak popsat své vlastní pocity a následně pocity ostatních. V další fázi si osvojují schopnost podporovat druhé při rozhodování a dokončování úkolů.
Od kroku 8 se učí identifikovat silné stránky a zájmy lidí, které vedou, aby na základě těchto informací dokázali svůj tým efektivně motivovat.
V posledních krocích se dozvídají o různých stylech vedení lidí, jejich přednostech a omezeních a o tom, jak se dají přizpůsobit různým situacím.
Při zvládnutém kroku 0 žáci dokážou v některých případech jednoduchým způsobem popsat své pocity dospělému, kterému důvěřují.
Dílčí cíle kroku
• Ukázat, jak se cítí, prostřednictvím řeči těla.
• Ukázat, jak se cítí, různými jinými způsoby.
• Popsat své pocity někomu, koho dobře znají.
Výuka kroku
Zaprvé je potřeba žáky naučit, jak rozpoznat a pojmenovat základní emoce: radost a smutek. Zadruhé se musí naučit rozpoznat své vlastní emoce a říct, jak se cítí, někomu, koho znají a důvěřují mu.
Při výuce tohoto kroku postupujte následovně:
• S využitím vizuálních pomůcek žákům vysvětlete, co znamená, když je někdo veselý a smutný. Ukažte jim na obrázku někoho veselého a někoho smutného a zeptejte se jich, jak se tito lidé cítí.
• Zeptejte se žáků: „Podle čeho jste z obrázku poznali, že je tento člověk veselý/smutný?“ Žáci by měli zmiňovat výraz tváře a řeč těla.
• Různými způsoby žákům ukažte, jak se dá vyjádřit radost: nahlas řekněte: „Jsem veselý!“, předveďte široký úsměv, ukažte prstem na obrázek veselého obličeje, můžete také ukázat palec nahoru. Následně předveďte, jak vyjádřit, že jste smutní: řekněte: „Jsem smutný!“, zamračte se, ukažte na obrázek smutného obličeje, ukažte palec dolů.
• Uveďte příklady situací, kdy může být užitečné někomu říct, jak se cítíme. Např. když jsme smutní, protože jsme se nějak poranili, nebo když máme radost, protože jsme dostali dárek.
Procvičování
1. Zeptejte se žáků, jak se cítí (a názorně jim to mimikou předveďte): „Jsi dnes veselý (úsměv), nebo smutný (zamračení)?“ Zkopírujte výraz jejich tváře a buď po nich zopakujte, nebo sami vyslovte, jak se cítí, abyste jim správné vyjádření potvrdili/předvedli.
2. Dejte žákům dva obrázky: veselého smajlíka a smutného smajlíka (můžete je přilepit na špejli, aby se jim lépe držely). V různých okamžicích v průběhu dne žáky vyzývejte, aby ukázali smajlíka podle toho, jak se zrovna cítí, a zároveň se tak sami zatvářili (názorně jim vždy veselý a smutný výraz sami předveďte).
3. Přečtěte si nějakou pohádku, v níž mají postavy různé pocity (např. Emušáci). Vyzvěte žáky, aby popsali, jak se postavy cítí.
Posilování dovednosti
Následující strategie zapojte do běžné výuky, aby žáci mohli nové schopnosti využít v praxi.
1. Vyrobte si „nástěnku radosti a smutku“. Vyfoťte žáky, jak předvádějí veselý a smutný výraz, veselé fotky připněte na jednu stranu nástěnky a smutné na druhou.
2. Na začátku každého dne nebo vaší hodiny se žáků zeptejte, jak se cítí (mohou to vyjádřit slovy nebo jinak).
3. Když si čtete pohádky nebo se díváte na filmy, čas od času udělejte pauzu a zeptejte se, jestli jsou postavy veselé, nebo smutné.
Hodnocení
Následujícími způsoby zjistěte, jestli žáci kroku porozuměli a jsou si v něm dostatečně jistí.
• Pozorně sledujte, jestli žáci dokážou vyjadřovat emoce neverbálně. Dávají např. radost najevo očním kontaktem a úsměvem?
• V různých okamžicích v průběhu dne žáky vyzývejte, aby ukázali na obrázek veselého nebo smutného smajlíka (nebo ho zvedli) podle toho, jak se zrovna cítí.
• Vyzývejte žáky, aby vám řekli, jak se cítí, a sledujte, jestli slovní vyjádření odpovídá jejich neverbální komunikaci.
