Vůdčí schopnosti
V prvních krocích výuky vůdčích dovedností žáky učíme rozvíjet empatii: nejdříve zjišťují, jak popsat své vlastní pocity a následně pocity ostatních. V další fázi si osvojují schopnost podporovat druhé při rozhodování a dokončování úkolů.
Od kroku 8 se učí identifikovat silné stránky a zájmy lidí, které vedou, aby na základě těchto informací dokázali svůj tým efektivně motivovat.
V posledních krocích se dozvídají o různých stylech vedení lidí, jejich přednostech a omezeních a o tom, jak se dají přizpůsobit různým situacím.
Při zvládnutém kroku 1 žáci dokážou popsat a vysvětlit, jak se cítí, skupině spolužáků, s nimiž spolupracují.
Dílčí cíle kroku
• Pojmenovat více různých emocí.
• Vědět, jaké je tyto emoce cítit.
• Popsat své emoce ostatním členům své skupiny/týmu.
Výuka kroku
V tomto kroku mají žáci zaprvé lépe porozumět různým emocím a zadruhé rozvíjet a používat čím dál tím širší slovní zásobu, pomocí níž mohou své pocity popsat spolužákům.
Zároveň je důležité vytvořit takovou atmosféru, ve které se budou cítit příjemně a v bezpečí, aby se nestyděli svěřovat se svými pocity ostatním dětem.
Při výuce tohoto kroku postupujte následovně:
• Vyzvěte žáky, aby vyjmenovali několik různých pocitů, které znají.
• Ukažte žákům obrázky lidí, kteří vyjadřují různé emoce, např. radost, smutek, zlost, zmatenost. Zjistěte, jestli žáci tyto emoce rozpoznají. Ptejte se jich: „Jak jsi poznal, že je ten člověk [např. ‚veselý‘]?“ Sledujte, jestli zmiňují, že to poznali z výrazu tváře, řeči těla.
• Zeptejte se žáků: „Proč je potřeba říkat lidem, se kterými spolupracujeme, jak se cítíme?“ Pokud na to nemohou přijít, vysvětlete jim to: „Říkat lidem, jak se cítíme, je dobré proto, že nám pak mohou pomoct, abychom se cítili lépe, když jsme třeba smutní, rozzlobení nebo zmatení. Když pracujete v týmu, je důležité, aby se všichni cítili dobře, protože tak se vám bude pracovat nejlépe.“
• Předveďte žákům, jak druhým lidem popsat své emoce a to, jak se kvůli nim cítíme. Např.: „Jsem zmatený, protože jsem nepochopil, co máme dělat. Kvůli tomu se bojím, že to budu dělat špatně,“ nebo „Dnes se cítím moc dobře, protože jste všichni na mě moc hodní.“
Procvičování
1. Rozdělte žáky do skupinek a každé dejte velký papír, na kterém jsou nakresleny 3– 4 obrysy panáčků. Vyzvěte skupinky, aby panáčky dokreslily nebo k nim napsaly popisek tak, aby každý vyjadřoval jinou emoci. Tuto aktivitu můžete rozšířit tím, že každého z žáků vyzvete, aby si jednoho z panáčků vystřihl a emoci s ním „zahrál“ (i s použitím hlasu a řeči těla).
2. Zahrajte si s celou třídou hru „Jak se dnes cítím“. Posaďte se do kruhu a vyzvěte žáky, aby postupně každý řekl: „Dnes jsem [emoce], protože [důvod].“ Povzbuďte žáky, aby se nebáli pocity svěřit, a požádejte je, aby se navzájem z ničeho neobviňovali.
Posilování dovednosti
Následující strategie zapojte do běžné výuky, aby žáci mohli nové schopnosti využít v praxi.
1. Vystavte si ve třídě „slovníček“ emocí, aby se jím žáci při vyjadřování svých emocí mohli inspirovat. Jak se budete učit nové emoce nebo jejich nová synonyma, slovníček postupně doplňujte.
2. Na začátku hodiny žáky vždy vyzvěte, aby si uvědomili, jak se cítí, a řekli to ostatním. Mohou to také např. ukázat tím, že přiloží svůj obrázek na danou emoci v „tabulce emocí“.
3. Když si čtete pohádky nebo se díváte na filmy, čas od času udělejte pauzu a povídejte si s žáky o tom, jak se postavy cítí: „Jak se tato postava cítí? Řekla to někomu? Co by se stalo, kdyby to někomu řekla?“
Hodnocení
Následujícími způsoby zjistěte, jestli žáci kroku porozuměli a jsou si v něm dostatečně jistí.
• Ukazujte jednotlivým žákům obrázky lidí, kteří cítí různé emoce, vždy přečtěte seznam několika emocí a žáka vyzvěte, aby podle obrázku vybral tu správnou.
Můžete se jich zeptat, podle čeho to poznali.
• Pozorujte, jestli žáci při různých aktivitách dokážou ostatním říct, jak se cítí, když je k tomu vyzvete.
